Už jste někdy zkoušeli obejmout strom?
Jo já vím ze to zní dost divné.
Poprvé jsem to zkusila asi před 5 lety a dávala jsem si hodně velký pozor aby mě u toho bikďdo neviděl. Ani nevím co jsem čekala, každopádně nic extra se nestalo. Proste jsem tam stala snažila se něco vnímat cítit, ale nic se nedělo.
Podruhé jsem to zkusila asi před půl rokem. To už bylo docela něco jiného. Bylo mi jedno ze jsem při tom vidět. Jen jsem tam stala a vnimala tu majestátnost, stabilitu a “teplo” přesto ze foukal vítr a nebylo zrovna vlídně cítila jsem se v přítomnosti toho stromu jako by pod ochranou v bezpečí..
Naposledy jsem sice stromy neobjímala ale nechala jsem se denně koupat v jejich energii, chodila se nabíjet a dýchatt vzduch prodchnutý 1000 vůněmi lesa.
A už mi zase chybí. Už zase není v tom nabitém programu dostatek místa na čerpání.
A já vím ze musím. Ze potrebuju. Ze bez toho neumím správně existovat. Tak nějak přirozené bez všech těch potřebných zbytečnosti které zdánlivě utváří nás svět – ten nepravý iluzorni bez kterého dokážeme víc než dobra existovat.
Pořád hledám správnou míru a rovnováhu mezi existenci ve hmotě a nehmote. – trochu nadneseně řečeno 😉
Někdy se daří lip jindy to dře , ale o tom vývoj je. A taky o tom vždycky zase vstát a začít znovu. Vytrvat.
Jak se daří Vám nacházet svoji rovnováhu, svoji yogu? Kde čerpáte síly, co Vás nabíjí?